Z ticha jsem

co krok to moje cesta

vítr

bere mi slova z úst

a myšlenky

jako otrávené

zůstávají uvnitř

když strašáci z polí

v šatech falešných hráčů

rozsévají do brázd

úsměvy a pláč  

jako každé jaro

a my spíme

kde rozestlaly nám srny

holí jako mladí ptáci

s duší v plamenech

u vteřinovek hodin

jimž nikdy nedojde čas